Stál jsem u otevřeného kufru auta ve Staré Roli, bylo chvíli po obědě. Nikolka seděla v autosedačce, Jana něco vyřizovala.
Z nedaleké hospody vyšel kluk oblečený v montérkách, pracovních botách a vaťáku. Když vylezl ze dveří naše pohledy se střetli, pak jsem se otočil a dělal, že si ho nevšímám. Obešel mě a když byl ode mě asi 10 metrů, tak se otočil a zeptal se uplně klidně, “chceš se poprat?” Odpověděl jsem, že ani ne. Koukal na mě a pak ke mě přišel a z pár centimetrů jsme si koukali do očí a pořád v klidu opakoval, “pojď”, “no tak poperem se”, a pod… Všechny pokusy jsem odrážel tím, že jsem mu říkal, že ne a že to není dobrý nápad. Byl jsem u toho dost nervózní a připravoval se na to až vystartuje.
Nakonec asi po 3 minutách se tak podíval a říká, no ono to možná bude lepší když ne, ještě bych dostal přes držku. Na to jsem mu odpověděl, něco jako “to je těžko říct” a pak říká, “no tak se prát nebudeme”. Pak začal obdivovat auto a ptát se jak jezdí a tak…
Pak kouknul do auta a říká, tam je dítě… To začal být dost zmatenej. Nejvíc ho dostalo, když přišla Jana, to chvíli zkoprněle koukal, řekl “dobrý den” a odešel