Deník prokrastinátora – týden 1.

středa 21.3.2012 Ráno jsem sám od sebe vstal už v 6:20. Mám super náladu, chystám se na AJ vyprávět o RIU. Sedl jsem si k počítači a udělal důležitou práci na jednom projektu, na AJ jsem jel o autobus později, mám v plánu nějakou dobu AJ vynechat. Na AJ jsem se, ale domluvil že budu chodit alespoň středy, přeci jen je to lepší ať z toho úplně nevypadnu. Po AJ jsem dokončil práci, udělal nějakou agendu a vyrazil do práce. přijel jsem po 12 na oběd, pak jsem ukázal nějaký skripty a zeptal se na úkol. Pak odjel domů. Kolega na mě koukal jako na blázna, že jsem jel takovou dálku jen na oběd a pár minut ve firmě. Ale kdoumí prokrastinovat ten prostě umí “byla to fakt důležitá cesta”. Ale zase jsem si něco uvědomil, dal jsem si naprosto luxusní oběd, provětral jsem se… Během odpoledne jsem pracoval na svých 4 hodinách. Bylo to složitější než předchozí den, pořád se mi vracely touhy odložit to. Bylo to velký sebezapření udělat ty 4 hodiny. Naštěstí to není tak moc aby se to nedalo splnit a to mě motivovalo jít dál. Když jsem viděl cíl tak blízko dalo se to udělat. Dát si víc hodin, tak jdu spát z těžkou hlavou ale takhle jsem splnil, mám velikou radost Před spaním jsem si dal přemítání jako minulou noc, snažím se navodit atmosféru bohatství a spokojenosti, to se fakt usíná uplně jinak. úterý 20.3.2012 Tak se mi daří dál prokratinovat, samozřejmě, že dělám jen věci které se udělat musí, jeli jsme s Janou k notářce, pak do banky… Mám ale plán dělat 4 hodiny denně, takže po návratu to všechno celkem dobře zvládnu. Mám výbornou náladu, i když Jana prudí v autě, tak to zvládám bez nervů. Těším se na práci a na svý 4 hodiny. Odpoledne jsem odpracoval celou plánovanou dobu a mám z toho dobrý pocit. Dobrý nápad byl, nenaložit si velký úkol, takhle mám splněno a mám radost, že se mi to povedlo. Kdybych si dal cíl 8 hodin, tak jsem večer nespokojený, že jsem ho nesplnil a od rána vzteklý že to nestihnu Při usínání jsem si představoval hezkou budoucnost a vím, že se to povede je to dobrý pocit. pondělí 19.3.2012 pochopil jsem že se svým chorobným odkládáním věcí na neurčito musím skončit. Spíš chci, protože není úplně ideální když je člověk bez peněz a závislej na někom kdo ho sponzoruje. Dost se mi tím snižuje moje hodnota před sebou samým. Takže, když jsem proseděl celej den v kanceláři bez toho aniž bych na cokoli šáhnul, tak jsem začal hledat heslo “motivace” na googlu a našel jsem tam i “prokrastinace” což znamená: “Prokrastinace (česky též liknavost nebo otálení) je chorobné odkládání úkolů a rozhodnutí, které je doprovázeno nepříjemnými pocity, nejčastěji úzkostí. Každý z nás do jisté míry prokrastinuje. Pokud nám ovšem prokrastinace zabrání v normálním fungování, stává se z ní problém.” ode dneška začínám dělat na tom abych dokázal normálně pracovat a žít, neživořit bez peněz a abych byl soběstačnej a nezávislej. Nastavil jsem si sice jen malý cíl a to pracovat 4 hodiny denně, a i když se mi to nezdá moc, tak raději 4 hodiny, než 0 hodin jak tomu do teď často bylo.